Noerr

Evropský soudní dvůr ve svém novém rozsudku ze dne 7. července 2016 (věc C 494/15) přinesl dobrou zprávu pro franchisory, kteří jsou vlastníky ochranných známek. Potvrdil totiž, že každý vlastník ochranných známek se může domáhat ochrany nejen proti porušiteli ale i proti subjektu, který danému porušiteli poskytuje služby, například pronajímá obchodní prostory.


V České republice několik majitelů ochranných známek (výrobců značkového oblečení a kosmetiky) zjistilo, že na významné pražské tržnici jsou prodávány padělky jejich výrobků a domáhali se toho, aby byla společnosti provozující tuto tržnici stanovena povinnost ukončit pronajímání prodejních ploch v této tržnici osobám, které se dopustily takového protiprávního jednání. Tito argumentovali tím, že směrnice o duševním vlastnictví (2004/48/ES) ze dne 29. dubna 2004 majitelům ochranných známek umožňuje podat žalobu právě proti prostředníkům, jejichž služby jsou užívány třetími osobami, kteří práva k ochranným známkám porušují, a že Soudní dvůr v rozsudku C-324/09 ze dne 12. července 2011 toto přikázal například provozovateli on-line tržiště.

Spor před českými soudy se dostal až před Nejvyšší soud České republiky a tento položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru. V ní se dotázal, zda je skutečně možné, aby bylo provozovateli tržiště nařízeno, aby ukončil protiprávní jednání svých nájemců, kteří porušují práva k ochranným známkám.

Soudní dvůr ve svém rozsudku konstatoval, že subjekt, který poskytuje třetím osobám službu spočívající v pronajímání či podnajímání ploch na tržišti, a umožňuje tak těmto třetím osobám prodávat na něm padělky, musí být kvalifikován jako „prostředník“ ve smyslu směrnice. I provozovatel tržiště může být tedy donucen k tomu, aby ukončil protiprávní jednání svých nájemců, kteří porušují práva k ochranným známkám, tj. rozvázal s nimi nájemní smlouvu a přijal opatření k zamezení dalšímu protiprávnímu jednání (např. přijal odpovídající klausule do nově uzavíraných nájemních smluv).

Zatímco dané rozhodnutí je přínosem pro vlastníky ochranných známek (tudíž v oblasti franchisingu pro franchisory), pro poskytovatele služeb to může znamenat ztížené podmínky podnikání. ESD totiž velmi extenzivně vyložil pojem „prostředník“, kdy by se mohlo dospět k závěru, že prostředníkem je například i poskytovatel elektrické energie či Živnostenský úřad udělující živnostenské oprávnění. Vzhledem k tomu, že tento široký výklad nemá jasné hranice, se dá očekávat, že ho ESD v zájmu svobody podnikání dle Listiny základních práv EU i obecné zásady legitimního očekávání v budoucnu zkonkretizuje. Do té doby však budou národní soudy předmětným rozsudkem vázány a jednotliví poskytovatelé služeb tak musí žít v určité nejistotě, zda i právě oni jsou prostředníky, jejichž služby jsou užívány třetími osobami k porušování práv duševního vlastnictví. Dalším závěrem, k němuž by výklad mohl v budoucnu směřovat je, že poskytovatelé služeb mají nejen povinnost zamezit protiprávnímu jednání rušitele, ale i povinnost poskytnut vlastníkovi ochranných známek určité zadostiučinění, a to i finančního rázu. V daném konkrétním případě požadovali vlastníci ochranných známek omluvu v celonárodním deníku. V budoucnu se určitě v daném směru dočkáme určitého vývoje.

Barbara Kusak, partnerka advokátní kanceláře Noerr s.r.o.

Halka Pohlová, advokátka v advokátní kanceláři Noerr s.r.o.